top of page

Žil byl jeden Lindous bot, který pracoval jako opravář servrů kdesi na mořským dnu. Každý den co den ,byl pro něj stejný až někdy mimozemšťana mímu který letěl blízko země srazil meteorit a spadl do moře a tam rozbil jednu celou servrovou kapsli.

Computer vycítil že se nějaký počítač porouchal a přispěchal na pomoc. Ihned každého kdo byl poblíž zaúkoloval. Mímo vyklízel neopravitelné části, Lindous bot svařoval kapsle a computer si došel do skladu pro věci na opravu a spolu vše dali do původního vstavu. A pak se skamarádili.

autor: Jan Havliš

24. října 2018

Příšerky na tahu

vymyslel: Viliam Kyller 2.C , zapsal: taky Vilda (s pomocí mamky).

Žili příšerky Computer a Lindous Bot 1.0, opravovali elektriku. Pak letěly dva meteority a srazily se. Vytvořil se z toho Mímo. Byl mimozemšťan. Bylo to mimozemské miminko. Tak se o něj hoši postarali. Místo mlíčka pilo vodu s rozpuštěnými novinami. Jedlo moc rádo pozemská vajíčka. Největší mňamka byly noviny ve vajíčku. Rostl jako z vody. Za pár dnů byl dospělý a mohl jim pomáhat.

Jednou potkali Nytyona. Nytyon vypadal jako rozseknutý had. Místo hlavy měl zubatou díru a malá očka. Ostatní příšerky a roboti se ho báli. Mímo brečel. Z očí mu tekly kapky novinové černi. Pak Mímo přestal brečet. Asi mu došla novinářská čerň na brečení a zauvažoval, zda nemohou být s Nytyonem kamarádi. Zahráli si spolu hru Příšerko nezlob se a Mímo vyhrál. A bylo to. Stali se těmi nejrozdílnějšími a největšími kamarády.

Nytyon se zeptal kamarádů: „Umíte se někdo přeměnit na někoho, kdo umí létat a unese víc než sto kilo?“ Nikdo neuměl.

Nytyon se pochlubil:“ Já se umím přeměnit na Pegase a cokoliv jiného.“. A na důkaz toho se na něj přeměnil. Všichni kamarádi si mu vylezli na hřbet a letěli do Francie. V noci neletěli, protože Nytyon už byl hodně unavený. Přistáli a Nytyon vyřezal do stromu díru. Všichni se do něj schovali a usnuli. Ráno si dal Nytyon rozcvičku, aby se mu lépe létalo. Pak se opět přeměnil na Pegase a všechny vzbudil. Ze stromu se ozvalo zívnutí. Už vstanuli. Jéééj. Tak všichni zas nasedli. Malý živý keřík jim dal bobulky a za to, že jim pomohl, jej vzali s sebou. „A víš, kam letíme?“ zeptali se ho. „Hmm, to nevím“ zatřásl keřík větvemi, až z něj odlétlo dalších pár bobulek. „Letíme do Francie“. Keřík byl spokojen a řekl. „Jééé, tak právě tam už dvacet dní putuji. Moje maminka tam odcestovala a zapomněla mě tu. Tak tak za ní cestuji. Pak ji tam ještě musím najít. Víte, jak je to tam ve Francii velké?“

Doletěli do Francie a přistáli u velké věže. Tam se setkali s jeho mámou. Malý keřík Agave ji řekl: “To jsou moji kamarádi. Dal jsem jim pár bobulek, aby se najedli.“ Nytyon se přeměnil na člověka a ubytovali se v hotelu, v číslu pět.  Pak Nytyon vzal kouzelnou hůlku a všechny je proměnil v lidi. Na pokoji se z nich opět staly příšerky. A tak se dostaly příšerky do Francie.

12. září 2018

stránka01.jpg

Automat

 

Bylo už dávno po zvonění a Bell se procházela po prázdné chodbě. Měla v hlavě jen jedno, chtěla odtamtud rychle pryč. Byla už skoro u šaten, když v tom ji napadlo, že by si mohla zajít pro něco do automatu.

Jde si do peněženky pro pár drobných a míří směrem k automatu. Jakmile dojde, zastrčí do automatu peníze, zmáčkne číslo její oblíbené sladkosti a ….. ono nic. Zkusí to ještě jednou a když se ani na podruhé nic nestane, použije hrubou sílu a do automatu udeří.

Z ničeho nic se chodbou rozezní tiché syknutí. Bell se podívá po chodbě, ale nikde nikdo. Zarazí se a otočí se znovu na automat. Tentokrát použije větší sílu a z automatu se začne ozývat: ,,Au !!! Co děláš?! Jsi normální?!“ Bell tomu stále nemůže uvěřit. Přece není možné, aby ten automat mohl mluvit. ,,Co na mě tak divně koukáš?“ Aniž by si to uvědomila utíkala směr šatna, jako by se její tělo rozhodlo konat ještě dřív, než se vzpamatuje. Během sekundy si nasadila bundu a vyměnila si školní obuv za tenisky.

Jenže jak utíkala, tak spadla. ,,Dělej vstávej, jinak přijdeš pozdě.“ Bell si promne oči a zjišťuje, že je ve svém pokoji. ,,Takže to byl jenom sen ?“ ,,Nemumlej si tam a rychle, už tak máme zpoždění.“ Jakoby ji matčiny slova probrala. Začala se oblékat a vyrazila do školy.

autorka: Lenka Šamanová, 7.B , září 2018

bottom of page